Komunikace jako taková, je velmi důležitá nejen mezi partnery, kolegy, manžely, ale především mezi dospělými a dětmi. Je velmi nutné bavit se s nimi o zážitcích, o tom co je trápí, co by chtěly dělat, co by naopak dělat nechtěly a podobně. Komunikací si vytvoříme velmi silné pouto. Pokud dítě touží vědět informaci, která jej zajímá, tak bychom jej určitě neměli odbít slovy, to se tě netýká, to není tvoje starost a podobně. S dětmi bychom si měli povídat o tom, co dělaly ve školce, škole, jak prožily den a co se jim stalo zajímavého, či naopak nepříjemného. Pokud jsou to věci nepříjemné, tak bychom je měli samozřejmě společně řešit a najít správné východisko.
Buďte ke svým dětem upřímní a nelžete jim, pokud se vás na něco zeptají. Odpovídejte konkrétně a nenásilně. Říkejte ji, co cítíte a určitě dávejte svým chováním, skutky a činy najevo svým dětem, že je milujete, jste tu pro ně jako opora a člověk, za kterým mohou s čímkoliv přijít. Vybudujte ve svých dětech důvěru a snažte se, aby se vám nebály říkat s kým a kam jdou a aby se vám mohly se vším svěřovat. Toto je velmi důležité, protože v momentě, kdy vám děti budou nuceni lhát z toho důvodu, že je nepochopíte a budete jim nadávat, jste na špatné cestě. I když se vám nebude něco líbit, řešte to tak, aby k vám neztratily důvěru.
Není nic horšího, než se pak dozvědět o vašem dítěti něco strašného od vedení školy, nebo dokonce od policie. Rozhodně mějte jako rodiče kontakt na kamarády vašeho dítěte a dávejte si pozor na to, jaké party se drží a kdo jsou jeho kamarádi. Od věci nebude, když si je prověříte. Sledujte sociální sítě dítěte a kamarádů a zjišťujte, co se na nich řeší a jaké mají zájmy a záliby. Směrujte svou ratolest ke koníčkům, ovšem pouze k takovým, které jej budou bavit. Nenuťte jej do něčeho, co mu nic neříká.